Anthem

Autor v sekci Recenze, 4 Další
[reklama]

Recenze: Anthem je důkazem, že udělat looter-shooter není tak prosté, jak se na první pohled zdá

BioWare má za sebou skutečně velký počet legendárních titulů, které spojuje především neskutečný příběh a fascinující svět. Ať už je to sci-fi vesmír z Mass Effectu, fantasy svět Dragon Age nebo něco z universa Hvězdných válek. Ať se člověk podíval v případě tvorby BioWare kamkoliv, viděl silné dialogy, charismatické postavy a svět, z něhož je cítit úžasná novota a neskutečná historie. I zprvu špatně přijatý Mass Effect: Andromeda měl v tomto ohledu své kvality.

Když tedy přišel čas na nový projekt od tohoto studia, Anthem, očekávání byla veliká. S každým dalším videem to ale vypadalo, že tomu něco chybí. Ta novota? Ta historie? Ty postavy? Koukalo se na to pěkně, to ano, ale to hlavní nebylo nikde cítit. A bohužel není cítit ani ve finální hře.

[reklama]

Jedním slovem: generické

Není potřeba s pointou recenze nijak čekat, Anthem je prostě průměrná hra, která selhává v mnoha věcech. Příběh není v rámci tzv. looter-shooter her většinou ta podstatná část, ale koneckonců na tom pracuje právě BioWare. Lidé zodpovědní za jedny z těch nejzajímavějších příběhů. Snaha o představení nového zajímavého světu by tu byla, bohužel ten svět v jádru nenabízí žádné novinky ani unikátní koncepty, které by dokázaly hráče zaujmout.

[reklama]

Ve středu všeho dění je tzv. Anthem of Creation, jakási nepopsatelná síla, díky níž svět prostě existuje. A pak je tu samozřejmě hlavní záporák, který si usmyslel, že chce tu sílu ovládnout. Náš hlavní hrdina – bezejmenný Freelancer – dostane kontrakt, aby přišel na to, jestli je ona hrozba skutečnou hrozbou, a pokud ano, tak se s ní vypořádal. Potká pár lidí, nastanou jeden dva momenty deus ex machiny, kdy hlavní hrdinové záhadně zvládnou to, co ostatní ne a… konec. Za nějakých dvacet hodin (z čehož opravdu příběhové momenty tvoří přinejlepším polovina) jste hotoví a příběh i jeho pointa vyprchá jakbysmet.

Jinými slovy, hlavní příběh zkrátka ve vytvoření nějakého zajímavého hnacího motoru selhává na plné čáře. A i přes výjimečně zajímavé dialogy, kvalitní cut-scény a se vším všudy skvělý dabing si prostě na konci hry akorát tak nevěřícně řeknete „ok…”. Nepomáhá tomu ani fakt, že tak nezajímavou myšlenku hlavního příběhu, tedy vcelku standardní boj dobra a zla, kde jsou dobráci banda zvláštně talentovaných lidí a záporáci shodou okolností to jeden silný maník s tunou generických vojáčků, je prostě těžké sledovat. Hra vás co nevidět zavalí hromadou pojmů a prostě se vám snaží celý ten svět Anthemu vnutit tak, jako byste tam opravdu žili a nebyli jen hráči, kteří s ním přišli do styku poprvé v životě. Pokud vás tak svět Anthemu opravdu stoprocentně a bezprecedentně nezajímá a nebudete sedět nad každým textem ve vašem Kodexu, tak budete po chvíli ztraceni a spokojit se budete muset akorát s naprostými základy, které jsou prostě… opravdu základní. Standardní. A sezení u Kodexu zase není něčím, co by hráči takových her chtěli.

Aerolinka Anthem

Jak už jsem ale zmiňoval, příběh není v případě looter-shooter her to nejdůležitější. Tento žánr stříleček je především o hratelnosti a obsahu – o neustálém získávání lepší a lepší výbavy a plnění těžších a těžších výzev. A bohužel ani tady Anthem nepředstavuje nějakou novotu ani nic, co by vám vydrželo na déle než těch dvacet, maximálně třicet hodin.

To, co Anthem od ostatních podobných her odlišuje, jsou Javeliny – speciální obleky, brnění, která dělají z Freelancera a obyčejného člověka chodící stroj na zabíjení. Každý že čtyř Javelinů, k nimž postupně získáte přístup, představuje archetyp, jenž určí, jak budete Anthem vlastně hrát. Všestranný Ranger je vcelku typický voják, který rád sáhne po raketách, granátech a dalších výbušninách. Jeho ultimátní schopností je pak zaměření nepřátel a vypuštění hromady raket přímo na ně. Do jisté míry je to takový Iron Man.

Obří Colossus zase může mít v arzenálu trochu ostřejší palivo, jako je minomet nebo příruční dělo/brokovnici, a jeho ultimátní schopností je granátomet. Hbitý Interceptor je zase takový ninja, jehož hratelnost se asi nejvíce podobá bezplatnému Warframe. Jeho předností je už zmíněná mobilita a nebojí se využívat například vrhací hvězdy s elementálními nebo zbrojí-průraznými bonusy a v případě ultimátní schopnosti vytasí dva meče, díky nimž můžete z nepřátel nadělat sekanou. V neposlední řadě můžete také hrát s Javelinem Storm, jehož devízou je převážně hraní s elementy. Schopnosti, které nepřátelé zmrazí, zapálí nebo třeba probijí bleskem mu nejsou vůbec cizí a ve stejném duchu jde i jeho ultimátní schopnost, která na vyznačená místa spustí právě tyto tři elementy v sérii výbušných a pohledných efektů.

Každý z Javelinů má ovšem svou výhodu i nevýhodu. Ranger není v zásadě nijak výjimečně silný, ale zároveň nijak slabý a dokáže si vcelku obstojně poradit s jakoukoliv výzvou. Colossus naopak sice vydrží hodně ran, ale na rozdíl od ostatních Javelinů nemá klasický štít, který ho chrání, nýbrž fyzický štít, který ochraňuje jenom jeho předek a nemůže s ním střílet. Jedná se tedy skutečně o takový tank, nikoliv úplně továrnu na poškození nepřátel. Interceptor je úplným opakem a sám toho moc nevydrží, avšak díky jeho hbitosti není lehké ho zasáhnout, a tak může nepřátelé mást a vcelku snadno jim ubližovat. A jako poslední – Storm, stejně jako Colossus, není úplně silný a jde spíše o takovou podporu, která nepřátelům škodí „trochu jiným způsobem”.

Tohle je jedna z věcí, které Anthem dělá dobře. Design jednotlivých Javelinů, po stránce hratelnosti i vizuálu, sice není úplně originální, ale je prostě funkční a dostatečně zábavný. Každý hráč si najde svůj oblíbený styl, svého favorita, kterému se může věnovat, aniž by byla jedna volba lepší než ta druhá. A jak tedy, že se jim můžete věnovat? Samozřejmě vylepšováním těch schopností. Úvodní výbava vašeho Javelinu je jenom prvním krokem a po každé misi dostanete hned hrstku různých předmětů, kterými můžete váš Javelin vybavit, a tím jej zároveň vylepšit nebo trochu změnit. Každý Javelin dokáže nést dvě různé zbraně, kterých je hned několik druhů. Několik pistolí, několik útočných pušek, několik brokovnic, několik odstřelovacích pušek… Stejně jako v případě obleků samotných, i tady si určitě každý najde svého favorita. Zbraně ovšem budou většinou sloužit spíše jako taková sekundární možnost, jak se nepřátel zbavit. Hlavní roli budou hrát již zmíněné schopnosti. Každý Javelin má dvě útočné a jednu podpůrnou schopnost, které můžete obměňovat a kombinovat.

Od každé schopnosti je pro každý Javelin hned několik druhů, takže v tomto ohledu je určitě dostatek prostoru pro různé experimentování. To je navíc „potřeba” i z důvodu mechaniky komb. Stejně jako v Mass Effect: Andromeda, i zde mohou být schopnosti tzv. Primer, nebo Detonator. Primer schopnost připraví cíl na aktivaci komba, zatímco Detonator schopnost to kombo uskuteční. V praxi to znamená, že pokud například zmrazíte cíl a pak na něj sešlete třeba ohnivou kouli, zobrazí se nápis COMBO, zazní příjemné cinknutí a cíl vybuchne a dostane extra poškození.

Bohužel je to asi tak jediné, v čem spočívá hloubka soubojového systému Anthemu. Prostě střílíte, používáte dvě schopnosti ve stejném pořadí, abyste dokončili to kombo, a tak stále a pořád a furt dokola. Zbraně většinou vypadají jedna jako druhá a pocit ze střelby není vůbec zajímavý. A i ty schopnosti po chvíli omrzí. Stačí pár zápasů a už máte většinu, ne-li všechny schopnosti, které si můžete pro svůj Javelin odemknout. Pak už je to jenom o získávání té samé výbavy jenom s lepšími statistikami, ale problém je v tom, že na ten „strop” narazíte opravdu, opravdu rychle.

Do nekonečna a nikam dál

Jádro hratelnosti je tedy jakž takž dobré. Hraní s Javeliny je rozhodně zábavné a schopnosti často působí dostatečně silně, ačkoli se z hraní s nimi po čase stane spíše rutina. Nicméně zbývá poslední otázka, a to, jak je na tom obsah samotný? Příběh dokončíte cobydup, takže co vás čeká dál? Několik kontraktů a Strongholdy. Tři raidy, dungeony, v jejichž průběhu děláte ty samé úkoly co celou hru a na konci vás čeká boss fight. A ještě možnost hrát na třech dalších obtížnostech. To je skutečně všechno.

Strongholdy jsou v jádru opravdu dobré, ale fakt, že jsou jenom tři, je opravdu zarážející. I když v nich vlastně budete celou dobu dělat to samé, co po zbytek hry, jak už jsem zmiňoval. Jedna z věcí, čím Anthem zkrátka trpí nejvíce, je neomluvitelný a příšerný design jednotlivých úkolů. V zásadě to jediné, co děláte, je, že musíte dojít na konkrétní místo, vystřílet nepřátelé a buď stát na jednom místě nebo něco někde najít nebo zmáčknout a letět dál. A tohle samé děláte furt a furt a furt a furt a furt, dokola a dokola a dokola…

Celou hru chodíte od jedné recyklované, převážně náhodně generované mise (některé příběhové mise jsou opravdu náhodně generované), v níž děláte to samé, co jste dělali už tisíckrát předtím. A protože podstata nepřátel spočívá spíše jen v tom, že jich je prostě hodně, abyste se mohli vyblbnout – což samozřejmě nejen, že po chvíli omrzí, ale hlavně je to způsobeno otřesnou umělou inteligencí – tak vás to bavit nejspíše nebude. Jakmile dokončíte příběh hry, máte před sebou strašně málo obsahu a nezbývá vám nic jiného než opakovat tu samou věc stále dokola za cílem získání lepší výbavy. A to budete ještě rádi, pokud dostanete schopnost, která dělá o 1 % více poškození než ta, kterou máte teď.

Finále

Jak si můžete z recenze odnést, Anthem je vlastně taková hra, která se snaží představit zajímavé momenty, nápady nebo hratelnost, ale vždy jí něco shodí. Svět vypadá dobře po vizuální stránce, ale po stránce lore není o co stát. Souboje jsou zprvu zábavné, ale po čase se z nich stane rutina, v níž musíte dokončovat komba. Javeliny si můžete různě upravit, ale po chvíli začnete získávat tu samou výbavu s jenom pár procenty lepšími statistikami. Strongholdy jsou zajímavé, ale je jich málo. Level design vás sice nabádá na zajímavá místa, ale v nich děláte pořád to samé dokola a jsou vyloženě mrtvá. V celém světě neobjevíte ani jednu živou nohu mimo generických nepřátel s potupnou umělou inteligencí.

Anthem je prostě průměrná, vlastně dokonce lehce podprůměrná hra, která naprosto ničím nevynikne ani v žánru stříleček, ani looter-shooter her. Najde si to své fanoušky a jsou momenty, kdy se dokáže člověk dokonce i bavit, ale nezajímavý příběh, prázdný svět a málo obsahu jsou prostě věci, které každého hráče dříve či později dostihnou a omrzí a něco, co se v případě takové hry nedá nijak omluvit. Nepočítaje krásnou grafiku, zvuky a hudbu, včetně vizuálního zpracování samotného světa, je Anthem prostě masivní zklamání skrz naskrz.

Vývojáři samozřejmě plánují spoustu obsahu do budoucna, a tak nezbývá než počkat, s čím vším přijdou. V aktuální podobě je ale Anthem „prostě jen obyčejnou hrou” a může trvat roky, než se z ní stane něco zajímavého a něco, co si cenovku 60 dolarů zaslouží. V aktuální podobě je to ale tak akorát kandidát na zklamání roku.

Platformy: PC, PS4, Xbox One ; Vydání: 22. února 2019 ; Lokalizace: bez ; Žánr: Akční RPG ; Distribuce: fyzicky, elektronicky ; Cena: 1279 Kč – 1800 Kč ; Vývojář: BioWare; Vydavatel: Electronic Arts / ABC Data ; Herní doba: 20-x hodin.

Recenze hry Anthem byla napsaná na základě PC verze. Hru jsme si na vlastní náklady koupili v rámci předplatného Origin Access.

Proč ano

  • Graficky nádherná hra
  • Perfektní dabing
  • Vizuální design světa a Javelinů

Proč ne

  • Otřesný příběh
  • Po hratelností a příběhové stránce nezajímavý a mrtvý/prázdný svět
  • Málo obsahu
  • Recyklované a repetitivní mise
  • Tuna načítacích obrazovek a bugů
  • Příšerná umělá inteligence
4
[reklama]

Komentáře