Sekiro: Shadows Die Twice

Autor v sekci Recenze, 5 Další
[reklama]

Recenze: Sekiro: Shadows Die Twice je těžší než Dark Souls nebo Bloodborne

Když bylo prvně oznámeno Sekiro: Shadows Die Twice, novinka od vývojářů z FromSoftware, mnoho z nás, mě nevyjímaje, čekalo pokračování výtečného Bloodborne z roku 2015. Ostatně, kraťoučký teaser, kterým se hra tehdy představila, toho moc neřekl a studio tak mohlo v klidu svých kanceláří kutit naprosto cokoliv. Začaly tak vznikat nejrůznější spekulace a samotná teorie o nové značce přišla až s postupem času, kdy už bylo informací přeci jenom více. A že to byly zprávy přinejmenším šokující snad netřeba říkat.

Vaši postavu nelze měnit ani si ji zvolit. Nelze měnit zbraně a šaty. Příběh je více filmovější s větším důrazem na dialogy a postavy. To je jen malý výčet toho, čím se mělo Sekiro odlišovat od předchozí tvorby japonského týmu. Proto bychom se tak mohli my, co jsme prošli všemi díly Dark Souls i Bloodbornem ptát, je-li Sekiro vůbec hra, kterou si lze jakožto fanoušek předchozí FromSoft tvorby oblíbit.

[reklama]

Inu, hned na začátku vás mohu uklidnit – Sekiro se s klidem může zařadit vedle svých starších kolegů. Protože je v mnohém nejen stejně dobré, jako oni, ale ve spoustě věcí je dokonce předčí.

Šinobiho služba

[reklama]

Vývojáři opustili temné kouty světa Lordran a zahnívající město Yharnam zbrocené krví. Ale kam zamířili? FromSoft se Sekiro rozhodl situovat do překrásných měst a vesniček Japonska v období Sengoku, které však také skýtají mnohá tajemství, která budete muset odhalit. Tentokrát ne v kůži bezejmenného hrdiny, ale šinobiho plnícího svou povinnost autoritativním hlasem (Hlavní postava mluví, a to zatraceně dobře – japonský dabing se opravdu povedl!) a katanou ostrou jako břitva.

Úkolem Sekira je ochrana mladého pána, kterého musí bránit za každou cenu. Šinobi však selže a přijde o toho, koho měl chránit. A aby toho nebylo málo, ztratí svou levou ruku. K čemu je pak tedy zlomený bojovník, který nemá komu sloužit?

Osud je však milosrdný a Sekiro je zachráněn řezbářem posedlým soškami Buddhy. Ten daruje šinobimu novou, mechaničtější verzi jeho ruky a Sekiro se tak může vydat zjistit pravdu, která by mohla otřást celým Japonskem.

Příběh je mixem toho, co milujeme na hrách od FromSoftu, ale zároveň je z něj cítit něco zcela nového. Jedná se o esenci temného tajemna a něčeho magického s nám známou realitou. Ano, pořád tu jsou ty podivné postavy s pokrouceným charakterem, které nikdy plně nepochopíte, a obrovská monstra, ale vše působí tak nějak jinak.

Tentokrát jsem si ke hře, a především k jejím postavám dovedl mnohem rychleji vybudovat nějaký vztah, a to především díky hodně dobře zahraným a namluveným scénám. Neberte mě špatně, Dark Souls a Bloodborne patří k těm nejlepším hrám, co jsem kdy hrál, ale Sekiro se mi svými charaktery přiblížilo o něco více, jelikož ty zde působí uvěřitelnějším dojmem, ať už se bavíme o fanatickém samuraji nebo křehké lékařce.

Ani duše, ani ozvěny

K Sekiru nelze přistupovat jako ke hře, která kopíruje soulsborne. Jedná se o diametrálně odlišnou záležitost, jež přináší vlastní nápady, které povětšinou skvěle fungují.

Pokud se zdálo, že nový počin FromSoftu bude lehčí než jeho předchůdci, musím vás zklamat. Hra je těžká jako prase a je to znát na každém kroku. Zvolené zasazení před vás staví nepřátele v podobě samurajů, střelců a všemožných potvor z japonské mytologie. A každý z nich představuje určitou výzvu, která vám může kdykoliv pořádně zatopit, pokud si nebudete dávat pozor.

Boj tak hraje spíše na načasování než na zběsilé máchání katanou. Na rozdíl od Bloodborne se tak Sekiro zaměřuje na čekání na tu správnou chvíli a nesází na agresivitu.

Tomu dost pomáhá i posture systém, který zde nahrazuje funkci staminy. Ve zkratce se jedná o ukazatel, který máte vy i váš nepřítel a vaším hlavním cílem při souboji je sebrat tomu druhému posture, abyste mu mohli uštědřit fatální úder. Jenže to samé platí i pro vás. Každý nepodařený blok vám zhoršuje posture a zpomaluje vás, stejně jako utržené rány. Proto je asi nejvýhodnější strategií nejdříve natrénovat načasování blokování, které musí být pekelně přesné, a až potom se pouštět do větších střetů.

Posture damage však můžete a budete muset udělit i jinými způsoby, protože existují různé typy nepřátelských útoků. Ty nejjednodušší prostě vykryjete mečem, ale u ostatních to nebudete mít tak lehké.

Časem vás začnou nepřátelé trápit speciálními údery, které nelze vykrýt. Hra je většinou hlásí rudým symbolem a specifickým zvukem, ale nenechte se zmást. Na reakci máte jen chvilku. Pokud vás chce nepřítel chytit, je nejlepší se mu vyhnout nebo uskočit. Když vás chce seknout ze strany, je ideální na něj vyskočit a odskočit stranou, abyste mu udělili posture damage. A pokud se vás chystá bodnout, buď můžete uskočit stranout, nebo mu dát posture schopností zvanou Mikiri counter.

A když už jsme u skillů – Sekiro možná navenek nevypadá jako RPG, ale má RPG prvky. Ze zabitých nepřátel sbíráte zkušenosti a získáváte tak skillpointy. Za ty si lze koupit schopnosti z několika různorodých dovednostních stromů, které však nemusíte objevit, pokud nenajdete potřebné svitky nebo nesplníte určitý úkol.

Mezi schopnostmi – aktivními či pasivními, se musíte pečlivě rozmýšlet, protože skillpointů je málo a pozdější schopnosti jsou poměrně drahé. A na ty nejlepší a nejužitečnější je potřeba mít odemčené skoro celé dovednostní stromy, takže se připravte na to, že budete poctivě a dlouho šetřit.

Během putování po světě také budete sbírat penízky sloužící k nákupu vybavení a nepostradatelných Spirit Emblems, bez kterých se neobejdete, pokud budete chtít používat určité schopnosti a vylepšení prostetické ruky.

Těch je tu tolik, že nebudete vědět, kterou dřív vybrat. Zdejší verzi plamenometu? Šurikeny? Nebo snad, za mě asi nejužitečnější, prskavky? Je jen na vás, kterou verzi ruky si vyberete, ale počítejte s tím, že její vylepšení jsou drahá a cesta k tomu nejlepšímu po vás bude chtít, abyste u řezbáře utratili materiál i za to, které nepotřebujete. Stejně jako u skillů totiž platí, že se vám další úroveň vybavení odemkne jen v případě, že máte splněné potřebné upgrady.

V pozdějších fázích hry je také vyloženě nutnost mít vylepšené životy a útočnou sílu. Sekiro vše osekalo na minimum a k upgradu výše zmíněných vám budou sloužit pouze dva předměty. Prayer bead pro životy a posture, který padá z minibossů a na jedno vylepšení potřebujete celkem čtyři. Pro útočnou sílu zase hodně zajímavé vzpomínky, které padají z bossů a doplňují lore. Co z toho tedy vyplývá? Je konec farmení řadových nepřátel. Abyste to v Sekiru někam dotáhli, musíte bojovat s tou nejhorší verbeží, co se prohání Japonskem.

Zemři a opakuj

V Sekiru tedy nepřekvapivě hrají prim právě bossfighty a nepovinní minibossové, u kterých je však v tomto případě slovo ‚mini‘ naprosto zbytečné. Valná většina z nich je až děsivě těžká, a i já jakožto ostřílený soulsborne matador jsem s nimi měl co dělat.

Začněme u minibossů. Na každého z nich platí něco jiného, ale díkybohu je povětšinou můžete překvapit ze zálohy, protože Sekiro vám do ruky dává mocnou zbraň v podobě tichého plížení. Stealth mechaniky tu hrají mnohem větší roli a většinu střetů lze řešit vícero způsoby. Logicky tak můžete na nepřítele naběhnout, ale proč ho nebodnout do zad ze křoví nebo na něj neskočit ze střechy? Variabilita přístupu k soubojům samotným je opravdu osvěžující a potěšilo mě, že se Sekiro vydalo touto cestou.

I proto jsem si občas u některých minibossů trhal vlasy, když jsem zjistil, že se dají řešit úplně jinak a daleko lépe. Často se jim tak dá lehce ubrat první z několika symbolů znázorňujících počet životů a pak vás už jenom čeká obvyklé učení šablony nepřátelských útoků.

Povinné bossfighty jsou ovšem o něco těžším oříškem, který je náročné rozlousknout a prakticky neexistuje způsob, jak si je ulehčit pomocí stealth přístupu. Čeká vás tak lítý, syrový souboj, na jehož konci čeká buď další příběhový střípek, nebo cesta do nové lokace.

Jenže, jak už bylo řečeno – Sekiro je prostě a jednoduše těžká hra, a tak budete umírat. Hodně umírat. Jenže na rozdíl od Dark Souls a Bloodborne vaše putování smrtí ani zdaleka nekončí. Sekiro vám dává více jak jednu šanci zkusit to znovu a oživit se. Jenže i to má háček – nelze se oživovat donekonečna. Nad ukazatelem životů se nachází růžová kolečka, která symbolizují dostupný počet oživení. Lze si je dobíjet buď postupně zabíjením řadových nepřátel, nebo ubíráním částí života bossů a minibossů. Ve hře jsou i předměty, které urychlí oživovací sílu nebo doplní jedno oživení, těch je ovšem málo a dají se použít jen v určitých situacích.

Co se tedy stane, umře-li Sekiro definitivně? Klasicky se objeví u zdejší verze ohniště a lampičky, zde nazvané Sculptor’s Idol a doplní se mu léčivo a oživovací síla. Zajímavější však je, o co vaše postava přijde. Shadows Die Twice totiž přicházejí s opravdu krutou penalizací za vaše úmrtí a vždy vás připraví o polovinu (Ano, slyšíte správně.) vašich vydělaných peněz a zkušeností. To vás tak vždy nutí přemýšlet nad tím, má-li cenu se vůbec pouštět do souboje, který by vás eventuelně mohl o těžce vydřené výdělky připravit.

Naštěstí vám hra občas nabídne pomoc v podobě funkce zvané Unseen Aid. V praxi vše funguje tak, že pokud s konečnou platností zemřete, nevztahuje se na vás penalizace v podobě ztráty poloviny peněz a zkušeností. Ovšem pozor! I tato funkce má svůj háček. Čím více umíráte, tím menší je vaše šance na Unseen Aid a tím nakaženější je vaše postava, protože světem kolem vás otřásá nemoc zvaná Dragonrot a ani Sekiro se jí nevyhnul. Může se tak klidně stát, že spadnete na pět procent Unseen Aid, a to už je opravdu málo. Naštěstí se vše dá napravit a vaši postavu lze časem léčit u sošek.

A když už jsem u nákazy Dragonrot – mohou ji chytit i NPC nacházející se ve světě a jedním z nepovinných úkolů je vyléčit tuto nemoc. Nicméně je třeba si uvědomit, že hlavním šiřitelem choroby jste v podstatě vy a každá vaše smrt teoreticky může nahodile nakazit někoho ve světě.

Sakurový květ

Sekiro se po grafické stránce nevytáhlo tolik, jak mnozí čekali. Dokonce se ke mně doneslo, že se jedná o nehezkou, odpudivou hru, která neodpovídá obrazové kvalitě titulů z roku 2019. Popravdě ano, Sekiro není kdovíjak nádherné, ale graficky splňuje všechno, co má. Vše běží poměrně plynule, modely postav jsou dobře udělané (Jen ten lipsync mi zase neseděl.), bossové jsou opravdu různorodí a vypadají velice pěkně, ať už se jedná o samuraje zakuté v plátové zbroji nebo mnichy s obřími kopími. Navíc umí hra mnohdy vykouzlit opravdu pěkné scenérie, ať už se bavíme o pohledech do krajiny nebo samotných městech či vesničkách.

Hodně mě také zaujalo zpracování některých částicových efektů, a to zejména u prostetické ruky a reakce okolí na vaše činy, ať už se jednalo o zuřivá zvířata nebo kývající se stromy, ze kterých se sypal sníh.

Nejvíce mi ale učarovala klasická propojenost všech lokací, zde obohacená o využití vertikality. Není tak problém proběhnout údolím plným nepřátel jen tak, že se budete rukou s lanem přitahovat za stromy.

FromSoft tak opět dokázal, že ví, co od svých titulů chce, a do Sekira implementoval od prvních Dark Souls nejpovedenější level design, který jsem od nich zažil. Celková propojenost a plynulost je cítit na každém rohu a v jednotlivých lokacích není nic, co by vás nějak rušilo. A pokud by si někdo stěžoval na nedostatečnou variabilitu levelů – jsou tu bažiny, místní verze Blighttownu, velké věže a města, údolí, chrámy… Zkrátka- co víc byste si ještě mohli přát?

Vše má své pro a proti

I Sekiru se ovšem nevyhnulo pár klasických neduhů, které hry od FromSoftu sužují už léta je s podivem, že se je ještě nepodařilo odstranit. Proto se tak připravte na to, že občas vás při hraní pozlobí poněkud chaotická kamera a nepřátelé nebudou reagovat na správně načasované bloky či údery.

To jsou ovšem jenom malé vady na kráse opravdu podařeného počinu, který je stejně jako Bloodborne obrovským skokem do neznáma a velkým odklonem od toho, co je nám známé. Možná se jedná o diametrálně odlišnou záležitost, ale v určitých aspektech své hratelnosti je jaksi příjemně povědomá. Proto by mohla potěšit jak nováčky, tak ty z nás, kteří za sebou mají předchozí tvorbu FromSoftware.

Na druhou stranu, pokud jste dosud se hrami tohoto studia neměli čest, je těžké říci, jestli vám hru doporučit na seznámení s jeho dosavadní tvorbou. Popravdě se z hlediska příběhu jedná o asi nejstravitelnější titul, ale po stránce hratelnosti je hra pekelně těžká a nic vám neodpustí. I proto by nováčkům možná pro začátek mohla více vyhovovat trilogie Souls her, která dává hráči větší svobodu ve výběru postavy a buildu. Stejně tak Bloodborne. Sekiro vám tuto možnost, možná i ke svému vlastnímu prospěchu, bere a jde si vlastní cestou.

A dělá jedině dobře.

Vše má svůj konec

Sekiro je jedním z největších a nejpříjemnějších překvapení letošního roku. Jedná se o hru, která mi stejně jako předchozí tvorba FromSoftware naprosto učarovala a na desítky hodin jsem se v ní ztratil. Je to návyková, nic neodpouštějící hardcore řežba, ve které je každé vítězství poctivě zaslouženou odměnou, za kterou mnohdy stojí hodiny marných pokusů.

Proto pro mě není problém přehlédnout pár chybek a udělit Sekiru absolutní hodnocení.

Hodnocení

Další úspěšný zářez do tvorby FromSoftu. Situování do reálné historické éry, ještě nesmlouvavější hratelnost, obměna systémů, mnoho inovací – to je jen malý výčet toho, co Sekiro: Shadows Die Twice nabízí. Pokud milujete hardcore tituly, je tohle přesně hra pro vás.

Platformy: PC, PS4, Xbox One ; Vydání: 22. března 2019 ; Lokalizace: bez ; Žánr: Akční adventura ; Distribuce: fyzicky, elektronicky ; Cena: 1300 Kč – 1700 Kč ; Vývojář: FromSoftware ; Vydavatel: Activision / ABC Data ; Herní doba: 40-70 hodin (v závislosti na vašich dovednostech).

Recenze hry Sekiro: Shadows Die Twice byla napsaná na základě PC verze. Hru jsme si na vlastní náklady koupili.

Proč ano

  • Nové prvky
  • Japonský dabing
  • Design lokací a nepřátel
  • Systém blokování, oživování a penalizace za smrt
  • Vertikalita a celkově level design
  • Nesmlouvavá obtížnost
  • Zajmavý lore a příběh

Proč ne

  • Občas chaotická kamera
  • Na někoho možná příliš těžká obtížnost
10
[reklama]

Komentáře