Madden NFL 20

Autor v sekci Recenze, 4 Další
[reklama]

Recenze: Z Madden NFL 20 budou nadšeni nováčci, ale dlouholetí fanoušci pravděpodobně nikoliv

V dnešním hektickém a proměnlivém světě je poměrně těžké najít nějaké životní jistoty. Jistě, nebe pravděpodobně vždy bude modré, voda mokrá a Země kulatá (ačkoliv i to dokáže řada lidí zpochybnit), ale jinak je téměř vše řízeno náhodou, která nám ve valné většině dokáže zatočit s životem. A proto je z určitého hlediska příjemný fakt, že společnost Electronic Arts, respektive její sportovní odnož, každý rok s železnou pravidelností na přelomu léta a podzimu vydává své tituly simulující kopanou, hokej a u nás stále ne zcela rozšířený americký fotbal. Nicméně tato frekvence s sebou nese i negativní stránku věci, kterou se stávají šibeniční termíny, a tedy nedostatek času pro vývojáře, aby hru každým rokem mohli posunout zase o nějaký ten mílový krok dopředu.

Ano, jak série FIFA, tak i Madden přesedlaly před dvěma roky na nový engine (dvorní Frostbite), ale ani tato změna nepřinesla radikální změny jak v prezentaci her, tak ani z hlediska hratelnosti. A právě na Maddenu byla tato absence výrazných změn vidět zřejmě nejvíce. Dočkal se sice po vzoru série FIFA příběhového módu, lehce upravené fyziky či animací, ale pořád chyběla obrovská část obsahu, jenž byla obsažena již v titulech z přelomu tisíciletí. Otázka zní, zda je letošní ročník stejný případ, nebo se konečně v EA chytli za nos a servírují nám důležité změny. No, a to si povíme v následujících odstavcích.

Co je vlastně americký fotbal?

[reklama]

Americký fotbal zažívá v Čechách během posledních pár let období renesance a zájem o něj se každým rokem exponenciálně zvyšuje. Rozhodně si ale myslím, že nebude od věci si samotný sport blíže přiblížit i nezasvěcenému čtenáři a pojmout následující kus textu v duchu základního seznámení se samotnou hrou i jejím videoherním zpracováním.

Samotná podstata amerického fotbalu se skrývá v klasickém sběru bodů, jaký známe téměř v každém týmovém sportu. Ty lze na hřišti dlouhé 120 yardů střádat více způsoby. Hlavní šesti bodový zisk získáte touchdownem, při němž dostanete míč do takzvané endzóny soupeře. Po něm následuje ještě kop do branky, jehož úspěšná exekuce zapříčiní zisk extra bodu. Další hlavní způsob je pak střelba gólu z větší vzdálenosti, zpravidla za 40-ti yardovou linií na polovině soupeře, kterým můžete získat body tři. Na to vše potom máte čtyři čtvrtiny o délce patnácti minut.

[reklama]

V držení míče se pak oba týmy střídají, v závislosti na jejich úspěšnosti v útoku, kdy se jim musí na tři (případně čtyři) pokusy povést posun v podobě deseti yardů. Pokud se jim to nepovede, vrací se míč do držení soupeře, který teď může útočit.

V Maddenu se zhostíte buď rovnou ovládání celého týmu, kdy budete kontrolovat obranu i útok, nebo se můžete rozhodnout pro korigování pouze jednoho postu a zbytek za vás vyřeší umělá inteligence. Čemu se ale nevyhnete, je nutnost zvolení jedné z mnoha taktik, jaké má váš tým naučené pro jednotlivé pokusy o průnik. Pro útok si lze vybrat z variací přihrávek, běhů a naznačeních. Naopak v obraně máte na výběr mezi několika pokrytími přihrávek, pokud si myslíte, že nepřítel bude míč házet, případně se raději zaměříte na jejich běhovou hru. Tohle taktizování je vitální složkou celého sportu i samotné videoherní simulace, kdy si vaše strategické já užije obrovské množství vymýšlení, jak aktuální situaci zahrát co nejlépe. Nicméně pokud nemáte náladu na taktizování, můžete si navolit jednu z akcí, doporučených trenérem.

Technický stav jak v betě

Po výběru taktiky se posléze dostaneme k její exekuci na samotném hřišti. V tuto chvíli i člověk, který americký fotbal zná pouze z filmu, je dobře obeznámen s faktem, že jednotlivé skládky (tackles) protihráče jsou výkladní skříní celého sportu. A právě tady má Madden NFL 20 stále poměrně neobroušené hrany. Pokud fyzika funguje správně, dočkáme se realistických skládek, velmi příjemně lahodících oku. Jenomže zpracování je plné nedostatků, díky nichž se dočkáme obrovského množství všemožných bugů a grafických glitchů. Snad v každém zápase, co jsem hrál, se objevily minimálně tři grafické glitche a alespoň jeden bug v podobě vystřelení hráče na tribunu či nesprávně fungujících animací. Několikrát mi dokonce zcela zmizely potřebné grafické informace, bez nichž se člověk ocitá v téměř bezvýchodné situaci a je donucen hru buď restartovat, nebo z ní odejít. Upřímně mi přijde, že technický stav hry je ještě horší než v minulém roce, což je jistě na pováženou. Sice se nejedná o nic, co by nemohl opravit případný patch, ale stejně to celkový zážitek spolehlivě kazí.

Díkybohu se ale znatelně vylepšila optimalizace na osobních počítačích, kam se vloni série opět podívala, takže hru rozjedete ve stabilním snímkování i na slabším stroji (GTX 660 se na střední detaily moc nezapotila), a pokud by i potom nastal problém, existuje zde mnoho posuvníků, kterými si hru můžete přizpůsobit pro lepší běh. Každopádně gamepad pořád zůstává povinností, jelikož hra na klávesnici je téměř neovladatelná. To se nicméně dá u sportovního titulu očekávat.

Když už jsem ale nakousl ony posuvníky, tak Madden NFL 20 obsahuje množství možností, které ulehčují pohyb v menu i mimo něj, pro lidi, kteří trpí nějakým postižením, či jsou již v pokročilém věku. Lze si tu tedy zapnout zvukovou navigaci v menu či větší písmena pro interface. Za tohle musím dát tvůrcům palec nahoru a takovéto možnosti v oblasti přístupnosti by měla obsahovat každá hra.

Pořád stejný audiovizuální kabátek

Bohužel tohle je společně s optimalizací jediný plus, které technické zpracování nese. Vylepšení jsme se totiž nedočkali ani v doprovodném komentáři. Ostatně tohle je v sérii už klasická situace. Každý rok si hráči stěžují, že titul obsahuje jeden z nejhorších doprovodných komentářů, jaké se ve sportovních hrách dají najít, ale studio EA Tiburon jako by tyto stížnosti zcela ignorovalo, což má za následek furt stejnou kvalitativní úroveň a již po třetím zápase vás bude komentátorská dvojice Brandon Gaudin a Charles Davis víceméně iritovat.

Stejná písnička je to v oblasti prezentace jednotlivých zápasů. Opět se změnil pouze overlay s jednotlivými informacemi, ale všechny kamerové záběry a nástupy týmů jsou téměř identické s minulými ročníky. I nadále mě bude fascinovat mrtvolnost spoluhráčů u hraniční čáry, kteří stojí jako sloup v zemi a vůbec mezi sebou neinteragují. Nicméně i přes absenci změn je pocit z celkové atmosféry na stadionu stále na dobré úrovni, což je pro hru jediné štěstí.

Po přečtení předchozích odstavců by člověk mohl nabít dojmu, že hra je jen další typickou aktualizací soupisek, která nepřináší nic nového. Avšak to není zcela pravda, jelikož je třeba si uvědomit, že vše, co jsem zatím kritizoval, bylo ve skutečnosti jen pozlátko a téměř nic z toho se netýkalo samotné herní náplně. A právě v ní se přeci jen nějaké změny odehrály. Ovšem jestli k horšímu nebo k lepšímu, to jest otázka jiná.

Zachycení přihrávek pod větší kontrolou a přidání hvězdného faktoru

Začneme samotnou hratelností. Její jádro se ještě více odladilo, kdy veškeré vaše akce působí zase o něco více intuitivně. Opět se poměrně s bravurou balancuje na hranici simulace a zábavy, kde největší změnou prošel systém přihrávek. Pryč jsou ty doby, kdy jste ťukli na příslušného hráče, kterému jste chtěli přihrát a pak jste jen před zachycením zmáčkli příslušné tlačítko, případně ho umělá inteligence zachytila zcela sama. V letošním ročníku přišla novinka ve výběru způsobu zachycení. Chcete, aby hráč po zpracování přihrávky ihned ulehl? Jistě! Nebo chcete do boje o míč jít agresivně? Není problém. Na tento nový systém si zcela jistě bude muset hromada hráčů zvykat, ale jakmile přejde do krve, bude vaše útočná hra efektivnější než kdy dříve.

Obrana pak zůstala téměř beze změny, ale to vůbec nevadí, jelikož již minulý ročník jí předvedl ve velmi dobře zvládnuté, a především zábavné formě, což byl úspěch sám o sobě a byla by škoda rozbíjet něco, na čem se tak dlouho pracovalo.

Nejvýraznější změnou a také nejvíce propagovanou v doprovodných materiálech se posléze stal hráčský X-Factor. Jedná se o nástavbu systému superstar z minulého roku, kdy zhruba padesátka klíčových hráčů dostala speciální úkoly, při jejichž plnění se odemknou nezanedbatelné bonusy, citelně zlepšující jejich hru. Zároveň je onen X-Factor nejvíce znát v režimu arcade, jenž je stavěný právě pro nově příchozí hráče, kdy se hra transformuje do méně taktického, ale více akčnějšího požitku.

„Hvězdný faktor“ se tedy stává velmi zajímavou a pro klasické hraní i příjemně zábavnou složkou, svěže ozvláštňující situaci na herním poli. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy si nastavíte režim simulace. V tomto případě se veškeré hraní více zkomplikuje, avšak jednotlivé bonusy oněch vybraných hráčů stále přetrvávají v podstatě nezměněné podobě. To má za následek nepříjemné přesílení těchto schopností, občas vedoucích až ke příliš iritující výhodě pro jeden z týmů.

Režimová obměna v zajetí nedodělanosti

V rámci jednotlivých režimů hry došlo taktéž na poměrně znatelné obměny. Hra obsahuje víceméně čtyři hlavní módy. Klasickou exhibici, v níž se můžete pustit do jednotlivých zápasů proti AI nebo reálným hráčům, mód sezóny v podobě franšízy, kde se ujmete role hráče, trenéra nebo majitele týmu, režim MUT, kdy si skládáte svůj vysněný tým pomocí kartiček, a novinku jíž se stal příběh quaterbacka (rozehrávač a většinou i kapitán týmu) nazvaný Face of the Franchise.

V této novince se zhostíte vámi vytvořeného nadějného charakteru, který právě stojí před těžkou volbou. Musí si vybrat univerzitu, za níž bude hrát další sezónu a z které snad bude draftován i do jednoho z týmů NFL. Mód je v prvních dvou hodinách napěchovaný filmečky s rozhovory, díky jejichž pomoci vytváříte charakter vašeho borce. Jedná se tedy o upravenou verzi režimu Longshot z minulých ročníků, akorát s tím rozdílem, že místo toho abyste sledovali osudy předem vybraného hráče, vyrobíte si vlastního.

Kariéra hvězdného quaterbacka, jenž se musí ze střední školy vyšplhat přes univerzitu až k vysněnému cíli v podobě pozice v hlavní lize, každopádně zní jako příjemná náhrada. Jenomže to by tento mód nesměl být tak příšerně polovičatý. Již při výběru univerzity pocítíte, že je něco špatně. Ve hře se totiž objevilo pouhých 10 z nich, což je naprostý zlomek z běžného počtu. Další rozčarování přichází v momentě, kdy zjistíte, že celé vaše univerzitní působení je zastoupeno v podobě jednoho až dvou zápasů, na jejichž základě vás posléze budou draftovat do NFL. Chtě nechtě tak stanete v pozici pouhého outsidera, který si místo v týmu musí vydřít, jelikož vás skauti neviděli se dostatečně projevit na hřišti.

Po pokoření oněch prvních dvou hodin se dostanete do klasického módu kariéry, kde si postavu vylepšujete, děláte rozhovory s trenérem, plníte různé úkoly a samozřejmě trénujete. No a tady leží asi ten největší kámen úrazu. Kromě úvodních dvou hodin se tento režim víceméně vůbec neliší od klasické sezóny za jednoho hráče. Ano vytvoříte si hráče, kterého si posléze vylepšujete, ale to ve skutečnosti můžete i právě v oné běžné sezóně. Jinými slovy je tento mód zcela zbytečný, což je jednoduše škoda.

Skládání týmu z kartiček nebylo nikdy zábavnější

Lehkou proměnou prošel i Madden Ultimate Team, v němž nově naleznete kupu výzev, jejichž plněním získáte odměnu v podobě měny, případně kartiček či balíčků. Tyto úkoly jsou skvělou pomůckou pro nováčky, jelikož určitá část z nich hráče provede základy tvoření týmu i samotné hratelnosti. S tím jde ruku v ruce i lepší vyladění samotného režimu, kdy díky jednotlivým výzvám a přívětivějšímu nastavení odměn se grindování stalo o nemalou míru rychlejší, což hru dělá o parník zábavnější. Taktéž jsme se dočkali kartiček s legendami, kdy se na hřišti můžou pohybovat jména z historie sportu.

Mimo to se do Madden NFL 20 vrátil i Pro Bowl. Jedná se o zápas jeden týden před velkolepým Super Bowlem, kdy se na jednom hřišti utkají nejlépe hodnocení hráči z celé ligy. Jeho navrácení zpět je zcela jistě potěšující, nicméně je jasné, že taková esenciální věc neměla být ze hry nikdy odebrána, takže za to nelze dát plusové body.

Balada pro nováčka, elegie pro fanouška

A tím víceméně veškeré novoty končí. Stojí tedy ve výsledku koupě nového dílu za to? Pokud jste majiteli jednoho z předchozích dvou ročníků, mohu s poměrně klidným svědomím říct, že pravděpodobně ne. Ačkoliv jsou změny na samotném hřišti příjemné, nejedná se o nic, co by investici do nového ročníku ospravedlnilo. Tím spíše, když se v ostatních ohledech spíše zjednodušovalo, což ostříleného harcovníka nemusí potěšit. Z tohoto pohledu si nový Madden zaslouží velmi slabou sedmičku z deseti.

Nicméně pokud jste nováčky, nebo jste naposledy hráli Madden před třemi a více lety, rozhodně jeho koupí neprohloupíte, protože se momentálně jedná o výborný nástupní můstek. V tomto případě si k závěrečnému hodnocení můžete přihodit klidně dva bodíky navíc.


Platformy: PC, PS4, Xbox One; Vydání: 2. srpna 2019; Lokalizace: Bez lokalizace; Žánr: Sportovní; Distribuce: Fyzicky, digitálně; Cena: 1799-2699 Kč – případně jako součást předplatného Origin Access Premier; Vývojář: EA Tiburon; Vydavatel: Electronic Arts; Herní doba: xx hodin

Recenze hry Madden NFL 20 byla napsaná na základě PC. Hru jsme si na vlastní náklady koupili v rámci předplatného Origin Access Premier.

Proč ano

  • Přístupnost nováčkům
  • Kupa výzev k plnění
  • Dobrá optimalizace na PC
  • Madden Ultimate Team je větší zábava a menší grind
  • Skvělé pomůcky pro pohyb v menu i mimo něj
  • Nový systém zachycení přihrávky

Proč ne

  • Minimum výrazných změn
  • Nedodělaný mód Face of the Franchise
  • Technický stav
  • X-Factor může vést až k příliš velké výhodě
7
[reklama]